Účelem pasivační úpravy je zabránit korozi materiálů. Po namoření kotle, umytí vodou a opláchnutí je kovový povrch velmi čistý, velmi aktivovaný a náchylný ke korozi. Proto je nutné jej ihned pasivovat, aby se na čištěném kovovém povrchu vytvořil ochranný film pro zpomalení koroze.
Pasivační úprava umístí některé relativně aktivní kovy do specifického prostředí a změní se z původního aktivního stavu na neaktivní. To znamená, že tyto kovy mají pasivační chování, které může zlepšit korozní odolnost kovů, jako je chrom, nikl, kobalt, titan, zinek, železo atd., všechny mají pasivační vlastnosti. Mezi oxidanty, které produkují pasivaci, patří koncentrovaná kyselina dusičná, dusičnan draselný, dichroman draselný, manganistan draselný, chlorečnan draselný, kyselina octová, kyselina boritá, kyselina fosforečná a kyselina citrónová.
Tvorba pasivačního filmu během pasivačního zpracování značně snižuje rychlost koroze. Maximální tloušťka pasivačního filmu na uhlíkové oceli je 10 um, tloušťka pasivačního filmu na hliníku je 3 um a tloušťka pasivačního filmu na nerezové oceli je pouze 1 um. Pasivační film je často sloučeninou kyslíku a kovu. Pasivační jev je způsoben chemickou oxidací kovu a pasivátoru, která se nazývá chemická pasivace. Způsob použití externího anodového proudu pro změnu kovu z aktivního stavu do pasivního se nazývá anodová pasivace. změna.
Anodická oxidace hliníku a hliníkových slitin (tj. pasivace anody) se týká umístění hliníku a hliníkových slitin do vhodného elektrolytu a provedení elektrifikace anody. Povrch může vytvořit oxidový film o tloušťce 10~200 um. Tento oxidový film má vynikající odolnost proti korozi. Výkon, odolnost proti opotřebení a dekorativní vlastnosti se výrazně zlepšily.
